Po dvouleté odmlce se nám zase zastesklo po Festině a dali jsme ji dohromady. Protože jsem byli už natrvalo usazení v Plzni, požádali jsme občanské sdružení Náruč o převzetí záštity nad Festinou. Náruč pro nás vytvořila Klub pro pomoc vozíčkářům, jehož hlavní aktivitou je právě Festina.
Na akci významně přispělo město Plzeň (25 000 Kč), Bariéry, Výbor dobré vůle a tradičně Copy General. Podnik Meta Plzeň půjčil zdarma doprovodné vozidlo Škoda 1203, to jsme ještě nevěděli, že je to danajský dar.
Akce se účastnilo jedenáct vozíčkářů, přes dvacet tlačičů. Trasa vedla většinou tradičními místy: začínali jsme ve Staňkově, ale odtud jsme již táhli přímo do Merklína, kde jsme tradičně obědvali U Kohouta (báseň byla provedena letos v latinských hexametrech), ale netradičně spali - dokonce dvě noci - ve středisku
diakonie Radost. Třetí den jsme putovali do Kolovče, navštívili pana Bláhu (po amputaci nohy byl také na vozíku), spali ve škole (odsud jsme s ošklivou alergickou reakcí vezli Janu na pohotovost do Domažlic). Odsud jsme přes předhůří Českého lesa nebo Šumavy nebo čeho
přešplhali do Kdyně (přechod přes Koráb - od té doby jsou strmé kopce na Festině jmenovány tímto jménem. Obědvali jsme v hospodě, večeřeli na faře, spali ve škole.
Další etapa Festiny vedla do Pocinovic, tady jsme spali v kulturáku. Překrásnou krajinou jsme se následující den protlačili do Janovi nad Úhlavou, kde pro nás
Ladmanovi na faře uvařili oběd. Odpoledne jsme byli na Klenové na jakémsi koncertě Petry Černocké. Spali jsme ve škole a druhý den pokračovali do Klatov. To byl ten den, kdy nám přestala jezdit naše Metaškoda. Poslední dva kilometry jsme tlačili kromě vozíků ještě auto. Spali jsme na průmyslovce a odtud jsem se již vezli domů (včetně našeho auta, které musela vzít odtahová služba). Bylo to celé povedené.