Festina 1999 byla jedna z fyzicky nejnáročnějších, alespoň pro tlačiče, obsahovala tři etapy delší než patnáct kilometrů, z nichž dvě proběhly za počasí s teplotami nad třicet stupňů. Tento ročník absolvovalo 8 vozíčkářů a proměnlivý počet tlačičů (závěr poslední etapy např. pouhých jedenáct tlačičů, což vzhledem k tomu, že dva vozíky musely jet jen po zadních kolech a převýšení bylo výrazné, bylo o život). Doprovázela nás bobina - Škoda 1000 MB s vlekem.

Putování začínalo u hájovny za Úterým, tam jsme dorazili auty a vlakem. Odtud jsme šli do Teplé, kde jsme museli vysomrovat oběd v místním luxusním hospicu, protože domluvený kiosek nás oklamal. Byli jsme na prohlídce v klášteře. Spali jsme ve školní družině. Druhý den jsme urazili notný lán z Teplé do Bezdružic (17 km). V Bezdružicích nás čekala Katka a další návštěvy. Spali jsme ve škole. Následující den nebyla etapa o nic kratší, vedro bylo ještě větší a Kája navíc píchla. V noci, kterou jsme trávili v Melchiorově Huti, se přes nás přehnala průtrž, která v Plzni a okolí nadělala docela slušné škody. Ještě další den jsme strávili hraním minigolfu a koupáním v Melchiorce, odněkud ze soustředění v boccie dorazil na Festinu Honza Danihelka. Ráno další den jsme pokračovali s Festinou do Nečtin. Tam jsme spali v tělocvičně vysokoškolského rekreačního střediska. Taky tam vařili. Tam nás také přepadli reportéři z Plzeňského deníku.

Z Nečtin jsme razili do Manětína, v hospodě U Eretů vaří moc dobře. Na zámku jsme způsobili rozruch tím, že jsme se nasáčkovali všichni na jednu prohlídku i s vozíky. Spali jsme v kulturáku. Poslední etapa byla hustší, než se v itineráři zdála. Byla 17 km dlouhá a navíc pořád "do kopce - z kopce". Končila ale výbornou večeří v restauraci U Tomáše, asi nejluxusnější restauraci, kterou Festina kdy navštívila. Zato ubytování bylo podivné. Říkali tomu tělocvična, ale byl to sklep vymalovaný příšernými sprejerskými obrázky. Když se ještě ukázalo, že do sprchy je to asi padesát metrů a ještě po schodech, vůbec se nám tam nelíbilo. Nakonec nám aspoň otevřeli sousední místnost - škrabku na brambory, kde kromě té mašiny byla hadice s teplou vodou. Večer jsme se přimáčkli k něčímu táboráku a už jen tak vyčerpaně existovali.