Letos mohl díky finanční podpoře sponzorů (jejich seznam lze najít na webových stránkách Festiny lente, http://www.volny.cz/festina.lente), pomoci neziskových organizací (Občanské sdružení Náruč a Sdružení Ledovec), nadšení a práci koordinátorů (Petr Kadera, Eva Holoubková, Martina Hoblíková a Štěpán Stoček) a samozřejmě také díky mnoha dobrovolníkům – „tlačičům“ a vozíčkářům s chutí znovu se vydat na toulky proběhnout již 12. ročník putovního tábora vozíčkářů Festina lente. Na Festinu jezdí jednak vozíčkáři z ústavů (Ústavy sociální péče Zbůch a Snědovice), jednak ti, kteří žijí s rodinou (převážně Plzeň a okolí). Většina tlačičů pochází z Plzně a často jsou to studenti středních či vysokých škol.
Naše týdenní putování začalo jako každý rok první prázdninovou sobotu. I letos jsme využili ověřeného modelu dvou relativně samostatných skupin, který nám umožňuje vzít větší počet vozíčkářů, aniž by Festina ztratila kouzlo komorního setkání s přáteli (poprvé jely na Festinu dvě skupiny již v roce 2001). V první skupině jelo deset vozíčkářů a dvacet dva dobrovolníků, ve druhé skupině bylo o dva vozíčkáře méně a tlačičů tak jelo jen sedmnáct. Prvního července jsme se všichni sjeli na náměstíčko pod hradem Rábí, kde proběhlo seznámení nových účastníků (neofytů) s pravidly jízdy s vozíky a hromadné focení všech v tričkách s logem Festiny 2006. Pak jsme již vyrazili každá skupina zvlášť na první úsek cesty, první den jsme spali obě skupiny na základních školách v Horažďovicích. Odtud se druhá skupina vydala do Lnářů, pak do Hvožďan a do Březnice. Ve středu večer se ubytovali v Rožmitálu, kde zůstali i ve čtvrtek a užívali si tzv. odpočinkového dne, dne bez pochodu. Cílovým městem druhé skupiny byla Příbram. První skupina putovala přes Blatnou do Mirotic a Písku, kde jsme v rámci odpočinkového dne navštívili vodní elektrárnu z konce 19. století. Ve čtvrtek jsme pokračovali do Radomyšli a celé putování jsme zakončili v sobotu ve Strakonicích. V průměru jsme ušli 15 kilometrů denně, nejdelší úsek měřil 23 km. Protože s námi vždycky jezdí doprovodná vozidla, nemusíme se cestou tahat s krosnami a zásobami a máme tak dost energie na prohlídku zámků a hradů (Blatná, Lnáře, Strakonice) a na každoročně velmi populární koupání pod širým nebem. Přes den máme sice jen oběd na studeno, ale večeříme v místních hospůdkách a restauracích, což je především pro vozíčkáře z ústavů příjemné zpestření. Večer buď máme táborák (s tradiční lukostřelbou na medvěda), nebo pořádáme velkou disko-párty, nebo jen padneme a hrajeme „člověče nezlob se“ a karty. Nocujeme v tělocvičnách základních škol, nebo v sálech kulturních zařízení. Protože částky za ubytování se rok od roku zvyšují (bohužel již je skutečnou výjimkou získání ubytování buď zadarmo, nebo za symbolickou částku) a nasycení tolika lidí také není levnou záležitostí, tvoří největší položky ve výdajích Festiny jídlo a ubytování. Všichni, kdo se na přípravě i chodu Festiny podílejí, tak činí bez nároku na honorář, jejich odměnou je tričko s logem Festiny, strava a zážitky, které za ten týden nasbírají.
Pokud nám zachovají sponzoři přízeň i letošní rok, těšíme se na další ročník putovního tábora vozíčkářů Festina Lente, který již začínáme pomalu plánovat.