Letos zavelela Festina lente již potřinácté a my jsme navzdory strašlivému počasí, které nás mělo první červencový týden čekat, navzdory dešti, kroupám a mrazu poslušně kývli a vydali jsme se spolu s ní na další pouť. Festina za léta svého žití vyrostla, proto ji již několik let tvoří dvě skupiny. Skupinu Domažlice, ve které bylo dvacet festinových poutníků (z toho sedm vozíčkářů), letos vedla Lucie Slabá. Skupina Mariánské lázně měla nakonec jen devatenáct tlačičů a deset vozíčkářů, protože Luděk těsně před Festinou onemocněl. Honza Zemen vymyslel pro skupinu ML trasu a Petr Kadera se celou dobu staral, aby se došlo, kam má, a všechno klapalo. Obě skupiny se sešly v sobotu 30. června v Kladrubech, kde si společně prohlídly klášter i s jeho interiéry, a pak už si popřály šťastnou cestu a každá vyrazila vstříc městu, po kterém přijala jméno.
Domažličtí přespali první noc v základní škole v Kladrubech a postupně putovali přes Prostiboř, Staré Sedlo a Bonětice, Bor u Tachova, Lužnou, Újezd pod Přimdou, Přimdu, Třemešnou a Pavlíkov až do Bělé nad Radbůzou, kde si skupina užívala odpočinkového dne. Den na to zvládli ujít skoro čtvrt stovky kilometrů dlouhou trasu až do Poběžovic. Z Poběžovic pak šli přes Meclov, Mračnici a Němčice až do Domažlic. Tady v rámci Chodských slavností koncertoval Vladimír Mišík, jehož poslechem si domažličtí zpříjemnili poslední festinový večer.
Mariánskolázeňští během svého týdenního brouzdání českou krajinou navštívili Srtříbro, Konstantinovy Lázně, obec Teplou a během odpočinkového dne premonstrátský klášter stejného jména, Bečov s jeho slavným relikviářem svatého Maura, který ani tentokrát (Festina jej viděla již podruhé) nezklamal a všechny nadchl. Jejich cesta skončila v Mariánských lázních , kde si zahráli na pravé lázeňské hosty, korzovali po kolonádě, chroupali kulaté oplatky a nacpali se k prasknutí ve jedné místní vyhlášené cukrárně. Přestože letos jsme většinu kilometrů museli absolvovat zachumlaní do pláštěnek a kvůli dešti jsme přišli i o tradiční táborák, nenechali jsme si zkazit náladu a užívali jsme si radovánek pod střechou. Pořádali jsme fotbalový turnaj, naše disko rozvířilo prach bečovské tělocvičny a Kája hrál na kytaru téměř denně, ochotněji než kdy dřív.
Víme, že by Festina jen těžce přežívala bez lidí, kteří jí pomáhají finančně, a proto všem sponzorům děkujeme, že se svojí pomocí spolupodíleli na třináctém festinovém ročníku a doufáme, že nám zachovají přízeň.